Jane Austen

17. ledna 2018 v 9:15 | Terry
Jane Austen
(16. prosinec 1775 - 18. červenec 1817)

Rodina

Její rodiče, otec Georgie Auste (1731-1805) a jeho žena Cassandra (1739-1827), pocházeli z dobrých rodin. Georgie z rodiny zpracovatelů vlny, se postupně vypracoval až do stavu nižší šlechty, Cassandra pak byla členkou prominentní rodiny Leighů. Vzali se 26. dubna 1764 v kostele Walcot v Bathu. Od roku 1765 do roku 1801, tedy po většinu Janina života, sloužil její otec jako farář anglikánské farnosti v Steventonu, v hrabství Hampshire a přilehlých vesničkách. Od roku 1773 do roku 1796 obohacuje rodina svůj příjem o zemědělství a tři nebo čtyři čeledíny, kteří k nim nastupují do služby.

Austenovic rodina byla vcelku početná: šest bratrů - James (1765-1819), George (1766-1838), Edward (1768-1852), Henry Thomas (1771-1850), Francis William (Frank) (1774-1865), Charles John (1779-1852) a jedna sestra Cassandra Elizabeth (Steventon, Hampshire, 9. leden 1773 - 1845), která stejně jako Jane zůstala svobodná.

Cassandra byla své sestře nejbližší přítelkyní a také důvěrnicí po celý její život.

Ze svých bratrů měla Jane nejblíže k Henrymu, který se stal bankéřem, a poté, co jeho banka zkrachovala anglikánským farářem. Henry byl také sestřiným literárním agentem. Díky pobytu v jeho londýnském bytě, jeho přátelům a známým se Jane podařilo dostat do světa společenské vrstvy, které by na malé farnosti na venkově nikdy nedosáhla. Díky tomu zde také napsala největší část ze své tvorby.

Georgie byl v útlém věku poslán na výchovu do náhradní rodiny, údajně nebyl zcela duševně zdráv a míval záchvaty. Údajně také měl být hlucho němý. Charles a Frank sloužili u námořnictva a oba dosáhli hodnosti admirála. Edwar byl adoptován svým čtvrtým bratrance, Thomasem Knightem, a zdědil tak jeho statky a v roce 1812 přijak jeho jméno.

Dětství a mládí

Jane se narodila 16. prosince 1775 na faře ve Steventonu a 5. dubna 1776 byla veřejně pokřtěna. Po několika měsících, kdy žila doma, byla předána do péče Elizabeth Littlewoodové, která se o ni starala po dobu jednoho roku nebo osmnácti měsíců. V roce 1783, byla podle rodinné tradice, poslána se svou sestrou Cassandrou do Oxfordu, aby se zde vzdělávala u paní Ann Cawleyové. Později v témže roce se s ní sestry přestěhovaly do Southamptonu. Obě dívky se nakazily tyfem a Jane málem zemřela. Poté byla Jane vždělávána doma, dokud spolu se sestrou nenastoupily v roce 1785 do internátní školy. Školní plán pravděpodobně zahrnoval Francouzské hláskování, vyšívání, tanec a hudbu a možná i dramatický projev. V prosinci 1786 se obě sestry opět vrátily domů, protože rodiče už si jejich další vzdělávání nemohli dovolit.

Zbytek svého vzdělání Jane získala četbou kniha a díky otci a jejím bratrům Jakešovi a Henrymu. Otec Georgie Austen prý dal svým dcerám k dispozici svou rozsáhlou sbírku knih. K pokusům s literární tvorbou své dcery byl velmi tolerantní a obou sestrám zajistil přístup k papíru, který býval velmi drahý, a ostatním potřebám, aby mohly jak psát, tak malovat. Po návratu ze školy v roce 1786 už Jane nikdy nežila mimo hranice své nejbližší rodiny.

Mezi součást jejího vzdělávání patřilo také divadlo. Od sedmi let do třinácti, její rodina a blízcí přátele, předvedli v soukromí a pro své pobavení celou řadu her, včetně hry od Richarda Sheridana - Soupeř ( The Rival - 1775). Ačkoliv takovýto detail není znám, předpokládá se, že i samotná Jane byla do těchto aktivit zapojena, zprvu jako divák, když pak byla starší jako vystupující. Mnohé hry byly komedie a ty tak přispěly k rozvoji jejího nadání.


Juvenilia

Někdy na začátku roku 1787 začala Jane psát básně, příběhy a hry, které byly určeny k pobavení její rodiny. Později sestavila svá ranná díla do tří svazků, která se nazývají Juvenilia a obsahují tvorbu z let 1787 až 1793. Což je důkazem, že s práci na rukopisech pokračovala až v období let 1808 - 1811. Mezi tyto práce patří satirický román v dopisech s názvem Láska a přátelství (Love and Freindship), ve kterém se posmívala populárním sentimentálním románům a Dějiny Anglie (The History of England), 34. stránkový rukopis, který je doplněn o 13 akvarelových miniatur od její sestry Cassandry.

Dějiny Anglie byly opět parodií na populární historické psaní, zejména pak na Historii Anglie (History of England - 1764 ) od Olivera Goldsmitha. Jane například napsala: "Jindřich IV. Usedl na trůn, ke své vlastní spokojenosti, v roce 1399 poté, co zvítězil nad svým bratrancem a předchůdcem Richardem II., aby mu umožnil odejít do důchodu a umožnil mu dožít na hradě Pomfrit, kde byl čirou náhodou zavražděn." Podle učence Richarda Jenkynse, jsou Juvenilia často "bouřlivá" a "vzpurná", přirovnává je k pracím romanopisce Laurince Sterna z 18. století a ke skupině Monty Python ze století 20.

Dospívání

Jak Jane rostla, stále bydlela u rodičů, věnovala se pravděpodobně také činnostem vhodným pro ženy jejího věku a postavení. Hrála na fortepiano, pomáhala matce a sestře dohlížet na zaměstnance, a zúčastňovala se rodinných akcí, které vyžadovali její účast - porodů a pohřbů. Kousky svých prací zaslala svým novorozeným neteřím Fanny Catherine a Jane Anne Elizabeth. Jane byla obzvláště pyšná na své dovednosti v oblasti ručních prací, přesněji šití. Také pravidelně docházela do kostela a stýkala se se sousedy a přáteli. Ve večerních hodinách předčítala své rodině, často šlo o její vlastní práce. Styky se sousedy často znamenaly tancovačku, buď u někoho doma nebo přímo ples, pořádaný v prostorách radnice. Její bratr Henry později poznamenal, že: " Jane tanec milovala a vynikala v něm."

V roce 1793 rozpracovala Jane krátkou hru, později nazvanou Sir Charles Grandison nebo šťastný Člověk. Komedii o šesti aktech, k jejímuž dokončení se vrátila v roce 1800. byla to parodie na dílo Historie sira Charlese Grandisona (The History of Sir Charles Grandison - 1753) od Samuela Richardsona. Spekuluje se, že krátce po napsání Láska a přátelství v roce 1789, se Jane rozhodla zúročit své úsilí a psát za účelem zisku, tedy stát se spisovatelem z povolání. Od roku 1793 začala psát mnohem složitější, delší a propracovanější práce.

Mezi lety 1793 a 1795 napsala Jane Lady Susan, krátký román v dopisech, obvykle je popisován jako její nejambicióznější a nejsofistikovanější ranné dílo. Román je zcela odlišný od ostatních jejích děl. Claire Tomalinová, jedna ze životopisců Jane Austen, popisuje hlavní hrdinku románu, jako sexuální predátorku, která používá svou inteligenci a šarm k manipulování, zradě a zneužití svých obětí, ať už jde o přátele, milence nebo rodinu.


Ranné práce

Po dokončení Lady Susan, se Jane pokusila o nový román s názvem Elinor a Marianne. Její sestra Cassandra později řekla, že si vzpomíná, že byl čten v rodinném kruhu před rokem 1796 a byl vyprávěn pomocí série dopisů. Jelikož nebyl nalezen původní rukopis, nelze říci, kolik z původního románu se odrazilo v později publikovaném románu Rozum a cit (Sense and Sensibility), který vyšel roku 1811.

Když bylo Jane 20 let, navštívil sousedy jejich synovec Tom Lefroy, který u nich pobýval od prosince 1795 do ledna 1796. Právě dokončil vysokoškolské vzdělání a chystál se přestěhovat do Londýna, aby se zde učil na advokáta. Jane se s ním nejspíše seznámila na některém ze společenských setkání a z dopisů adresovaných sestře Cassandře vyplývá, že spolu trávili mnoho času. Jane píše: "Skoro se bojím ti říct, jak jsme se já a můj skotský přítel chovali. Představ si, jakým rozmařilým a prostopášným způsobem jsme spolu tančili a také jsme pospolu seděli." Lefroyova rodina však zasáhla a na konci ledna jej poslala pryč. Oba museli dozajista vědět, že sňatek jim nikdy nebude umožněn. Ani jeden z nich neměl peníze a Lefroy byl navíc zcela finančně závislý na svém strýci v Irsku, který jej podporoval a financoval jeho snahy o vytvoření vlastní právnické praxe. Pokud někdy později znovu navštívil Hampshire, byl udržován v dostatečné vzdálenosti od Jane, a ta ho již nikdy neviděla. Tento vztah mezi Tomem a Jane je ústředním motivem filmu z roku 2007 s názvem Vášeň a cit (Becoming Jane)

V roce 1796 se Jane pouští do nového románu První dojmy (First Impressions). První koncept díla vznikl v srpnu 1797, když ji bylo pouhých 21 let, stejně jako u všech ostatních románu, předčítala Jane román své rodině, zatímco na něm pracovala, a to se stalo zavedeným zvykem. Z tohoto románu se později zrodila kniha Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice). V této době se i její otec pokoušel zveřejnit jeden z jejích románů. V listopadu roku 1797, napsal Georgie Austen londýnskému nakladateli Thomasi Cadallovi, aby se ho zeptal, zda by nezvážil vydání jednoho rukopisu (First Impressions), a to na autorovi vlastní náklady. V odpověď obratem přišel dopis, označený " Obratem odmítnuto". Není známo, zda jane o otcových snahách věděla. Po dokončení Prvních dojmů se vrací k Elinor a Mariance a od listopadu 1797 do poloviny roku 1798 jej reviduje, mění jeho formu z dopisů na vypravěčskou a román se tak opět o kousek přiblíží Rozumu a citu.

V polovině roku 1798, po dokončení revize Elinor a Mariance, začala Jane psát třetí román s pracovním názvem Susan, ze kterého se později zrodilo Northangerské opatství (Northanger Abbey), satira na populární gotický román. O rok později jej dokončila. Na začátku roku 1803 nabídl její bratr Henry román Benjaminu Crosbimu, Londýnskému vydavateli, který zaplatil 10 liber za vydavatelská práva. Crosby přislíbil brzké vydání knihy, dokonce ji i propagoval, k jejímu vydání však přesto nedošlo. Rukopis u něj zůstal, nepublikovaný, dokud v roce 1816 neodkoupila Jane autorská práva zpět.

Bath a Southampton

V roce 1800 George Austen nečekaně oznámil rodině, že se rozhodl opustit svou funkci a přestěhovat rodinu do Bathu. Zatímco odchod do důchodu a cestování bylo pro starší Austenovy vítanou změnou, pro Jane to představovalo obrovskou ránu, protože měla opustit jediný domov, který kdy poznala. Díky tomu se její spisovatelská aktivita téměř zastavila. Byla sice schopna udělat nějaké revize v románu Susan a dokonce i začala pracovat na novém románu s názvem Watsonovi, ale brzy toho zanechala.

V prosinci 1802 dostala jane jedinou známou nabídku k sňatku. Spolu se sestrou navštívily staré přátele Alethea a Catherine Biggsovi, kteří žili nedaleko Basingstokeu. Jejich mladší bratr Harris Bigg-Wither, nedávno dokončil vzděláni v Oxfordu a vrátil se domů. Požádal Jane o ruku a ta přijala. Podle slov její neteře Caroline byl Harris nebyl přitažlivý - byl vysoký, prostě vyhlížející muž, který málo mluvil, koktal a byl velice netaktní. Nicméně, Austenovi ho znali, oba byli mladí a manželství nabízelo mnoho praktických výhod jak pro Jane, tak pro její rodinu. Byl dědicem rozsáhlých panství, která se nacházela v oblasti, ke sestry vyrostly. Díky takovýmto prostředkům by mohla Jane poskytnout své sestře trvalé bydliště, rodičům zajistit pohodlné stáří a své bratry podporovat v jejich kariéře. Druhý den si však Jane uvědomí, že udělala chybu a svůj souhlas zruší. V žádných denících nebo dopisech se však nepíše, jak se Jane po těchto událostech cítí.

V roce 1804, zatímco stále pobývá v Bathu, začala Jane práci na novém románu Watsonovi. Příběh se soustřeďuje kolem nemocného kněze, který má jen velmi málo peněz a jeho čtyř neprovdaných dcer. Spekuluje se, že Jane práce na románu zanechala poté, co její vlastní otec 21. ledna 1805 zemřel a její životní situace se tak velmi začala podobat té románové.

Nemoc na jejího otce udeřila nečekaně a ten na její následky velmi rychle zemřel. Jane, Cassandra a jejich matka byly ponechány ve velmi tíživé finanční situaci. Bratři Edward, James, Henry, a Francis jim přislíbili roční příspěvky, aby je podpořili. Po příští čtyři roky se v jejich životě odráží velká finanční nejistota. Co se bydlení týká, žily hlavně v nájemných čtvrtích v lázeňském městě a od roku 1806 pak v Southamptonu s Frankem Austenem a jeho ženou v jejich domě. Větší část z těchto let strávily návštěvami různých příbuzných, u kterých vždy nějaký čas žily.
Dne 5. dubna 1809, asi tři měsíce před tím, než se rodina přestěhovala do Chawtonu, napsala Jane rozlobený dopis Richardu Crosbymu, a nabídla mu nově přepracovaný rukopis Susan. Pokud je to nutné, k okamžitému vydání románu, v opačném případě žádá návrat originálu, aby mohla najít jiného vydavatele. Prosby ji odpověděl, že nikdy nedal souhlas, že knihu bezpodmínečně vydá. Pokud si tedy přeje svůj původní rukopis zpět, může jej odkoupit za 10 liber, částku, kterou on za něj prve zaplatil a klidně si najít nového vydavatele. Jane však neměla prostředky, aby mohla knihu odkoupit zpět.

Chawton

Začátkem roku 1809 nabídl bratr Edward matce a sestrám pohodlnější bydlení, velkou chatu v Chawtonu. Která byla blízko jeho panství Chawton House. Sedmého dubna 1809 se tak Jane, její matka a sestra Cassandra do domku přestěhovaly. Zde se Austenovy nestýkali se svými sousedy, ke kontaktům zvenčí došlo jen v případě, že je navštívil někdo z rodiny. Neteř Anna popsala jejich život v Chawtonu takto: "Byl to velmi klidný život, podle našich představ, ale ony byly velké čtenářky a kromě úklidu se naše tety zabývali také pomocí chudým a vyučováním některých dětí, které učily číst a psát." Jane psala téměř denně, ale v soukromí a nejspíš byla zbavena některých domácích prací, aby ji bylo poskytnuto více času na psaní. Díky tomu dokázala znovu produktivně psát.

Úspěch

Během života v Chawtonu, Jane úspěšně publikovala čtyři romány, které byly veřejností velmi dobře přijaty. Prostřednictvím bratra Henryho, se podařilo vydat román Rozum a cit (Sense and Sensibility), vydavatelem Thomasem Egertonem, román vyšel roku 1811. Recenze byly příznivé a román se stal módní mezi tvůrci veřejného mínění, v polovině roku 1813 byly knihy vyprodány. Zisk poskytl Jane jistou finanční i morální nezávislost. Egerton následný vydal i román Pýcha a předsudek (Pride and prejudice) , který se po revizi zrodil z románu První dojmy (First Impressions), v lednu 1813. Propagace knihy měla velký úspěch, kniha sbírala příznivé ohlasy a dobře se prodávala. V roce 1813 začal Egerton prodávat druhé vydání. V roce 1814 pak publikoval román Mansfieldské panství (Mansfield Park). Zatímco recenzenti tuto knihu zcela ignorovali, na veřejnosti měla velký úspěch. Všechny kopie se rozprodaly do šesti měsíců. Z tohoto románu získala Jane největší finanční obnos, jaký kdy za jakékoliv její dílo obdržela.

Jane se dozvěděla, že Princ Regent obdivuje její romány a má vždy jednu sadu na každém ze svých sídel. V listopadu 1815 ji princův knihovník pozval k návštěvě prince v jeho Londýnském sídle a naznačil, že nacházející román Emma, by měla věnovat princi. Ačkoliv Jane neměla prince v lásce, jen stěží mohla odmítnout.

V polovině roku 1815 změnila Jane vydavatele a přešla k Johnu Murrayovi, známějšímu Londýnskému vydavateli. Ten ji v prosinci roku 1815 vydal román Emma a v únoru 1816 pak druhé vydání románu Mansfieldské panství (Mansfield Park). Emma se prodávala dobře, ale druhé vydání Mansfieldské panství už takový úspěch nemělo. Emma byla posledním románem, který byl uveřejněn za života své autorky.

Zatímco se připravovalo vydání románu Emma, začala Jane pracovat na nové knize s názvem The Elliots. Později byl publikován jako Přemlouvání (Persuasion) , u nás je však spíše znám pod názvem Anna Elliotová. V červenci 1816 dokončila Jane její první návrh. Navíc krátce po vydání Emmi, odkoupil bratr Henry od Crosbiho práva pro Susan. Kvůli problémům s financemi, však rodina musela upustit od publikování těchto dvou románů. V roce 1816 banka Henryho Austena zkrachovala a on přišel o všechna svá aktiva, tři zbývající bratří Edward, James, a Frank přišli o značné sumy. Henry a Frank už si tak nemohli dovolit finančně přispívat své matce na živobytí.

Nemoc a smrt

Na počátku roku 1816 se Jane necítí dobře. Zpočátku svou nemoc ignoruje, pokračuje v prácí a dál se podílí na rodinných aktivitách. V polovině roku už se její stav zhoršil natolik, že už není možné její onemocnění popírat ani jej utajit před rodinou. Její kondice se pomalu zhoršuje až nakonec v průběhu následujícího roku vyústí v její smrt. Většina životopisců spoléhá na diagnózu Dr. Vincenta Copea z roku 1964, který se domníval, že zemřela v důsledku Addisonovy choroby. Ovšem hypotéz je mnoho, některé také uvádějí tuberkulózu skotu, kterou se mohla nakazit pitím nepasterizovaného mléka nebo třeba i recidivující formu tyfu, která měla jako dítě.

Navzdory své nemoci Jane stále pokračovala v práci. Jelikož byla nespokojená s ukončením románu The Elliots, tak přepracovala poslední dvě kapitoly. Definitivně román dokončila 6. srpna 1816. V lednu 1817 začala práci na novém románu The Brother, jehož název se později změnil v Sandition. Do poloviny přezna 1817 dokončila 12 kapitol, v dalším pokračování jí pravděpodobně zabránila její nemoc. Jane svůj stav zlehčovala, ale postupně se objevil revmatismus a bylo pro ni stále obtížnější najít dostatek energie i na zcela běžné činnosti. Do poloviny dubna byla Jane zcela odkázána na lůžko. V květnu pak Cassandra a Henry doprovodili Jane na lékařské vyšetření do Winchesteru. Tam také 18. června 1817 zemřela ve věku 41 let. Henry, díky svým společenským kontaktům zařídil, aby byla pohřbena v severní lodi Katedrály ve Winchesteru. Její bratr James složil epitaf, který byl umístěn na její náhrobek, v něm chválí jejího ducha a její osobnost, doufá v její spásu a zmiňuje se také o "mimořádně obdarované mysli", ale její úspěchy, jako spisovatelky výslovně neuvádí.

Posmrtně vydaná díla

Po její smrtí Henry s Cassandrou vyjednali u Murraye vydání románu Přemlouvání (Persuasion) a Northangerské opatství (Northanger Abbey) jako set, který vyšel v prosinci 1817. Henry doplnil vydání o biografickou poznámku, která poprvé uváděla jeho sestru Jane, jako autorku těchto děl. Během roku byly prodeje dobré. Neprodalo se pouhých 321 kopií. V následujícím roce však o knihy už nebyl zájem, a tak byly roku 1820 zbylé kopie zlikvidovány. A po dobu dvanácti let nebyla znovu vytištěna žádná z knih Jane Austen. V roce 1832, vydavatel Richard Bentley, koupil zbývající autorská práva ke všem jejím románům a zhruba od roku 1833 je publikoval v pěti svazcích jako románové sérii. Od roku 1833 byly romány stále tisknuty až do současnosti, kdy jsou stále velmi populární.

Spisovatelka je zahalena rouškou tajemství, které obestírá její životní osud. Dochovalo se jen velmi málo písemností, které by dokládali, jaká vedla život. Většina je pozůstatkem z její korespondence se sestrou Cassandrou, která však mnohé dopisy spálila a také cenzurovala. Další dopisy pak byly zničeny dědici admirála Francise Austena, jejího bratra. Podle odhadu se dochoval jen nepatrný zlomek, mělo by jít o 160 dopisů z původních 3000. Většina biografických materiálů, ze kterých lze čerpat, pochází od jejich rodinných příslušníku a vykresluje Jane jako "dobrou a klidnou tetičku Jane", odráží se v tom samozřejmě rodinná zaujatost. Doposud tak vědci objevili jen velice málo informací.

Dílo

Romány

1811 * Rozum a cit (Sense and Sensibility)
1813 * Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice)
1814 * Mansfieldské panství (Mansfield Park)
1815 * Emma (Emma)
1818 * Northangerské opatství (Northanger Abbey) - vydáno posmrtně
1818 * Anna Elliotová / Pýcha a přemlouvání (Persuasion) - vydáno posmrtně

Krátké fikce
1794 a 1805 * Lady Susan Vernonová (Lady Susan)
Nedokončené práce
1804 * Watsonovi (The Watsons) (román dokončila její sestřenice Catherine Anne Austen Hubback pod názvem Mladší sestra)
1817 * Sandition (Sandition) (dokončila Mary Dobbs)

Ostatní práce

1793, 1800 * Sir Charles Grandison (adaptace hry )
1815 * Plan of a Novel
1796-1817 * Poems
1796-1817 * Prayers
1796-1817 * Letters

Juvenilia - První část 1787-1793

* Frederic a Elfrida (Frederic & Elfrida)
* Jack a Alice (Jack & Alice)
* Edgar & Emma
* Henry and Eliza (Henry and Eliza)
* Dobrodružství pana Harleyho (The Adventures of Mr. Halley)
* Sir William Mountague (Sir William Mountague)
* Memoirs of Mr. Clifford
* Krásná Kasandra (The Beautifull Cassandra)
* Amelia Webster
* The Visit
* The Mystery
* Tři sestry (The Three Sisters)
* A beautiful description
* The generous Curate
* Ode to Pity

Juvenilia - Druhá část (1787-1793)

* Láska a přátelství (Love and Freindship)
* Na hradě Lesley (Lesley Kastle)
* Dejiny Anglie (The History of England)
* Hrstka dopisů (A Collection of Letters)
* The female philosopher
* The first Act of a Comedy
* A Letter from a Young Lady
* A Tour through Wales
* A Tale

Juvenilia - Třetí část (1787-1793)

* Evelyn
* Catharine neboli Altánek (Catharine, or the Bower)
*(zdroj informací: wikipedia, překlad a stylizace textu - Terry)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama